Tahle 24 hodinovka se za poslední 4 roky stala mou tradicí a až na zrušený ročník 2021, jsem tu v zimě nikdy nechyběl! V roce 2020 na 1.ročníku jsem skončil druhý. V loňském roce jsem kvůli zranění a odstoupení z vedoucí pozice skončil třetí. Ambice byly tedy, i přes nepříliš ideální zimní přípravu, veliké!

Jak to na Ještědu začalo?

Dříve než jsem se vydal na svůj první Ještěd 24, jsem se tu zúčastnil i Skyracu.  Bylo to v roce 2017, kdy jsem teprve objevoval kouzlo ultratrailu a půlmaratonská vzdálenost v tomhle náročném Ještědském terénu mi naprosto dostačovala. V téže roce jsem ale sezónu začal 24 hodinovkou na Lysé hoře. Kouzlo 24 hodinového závodního formátu mě natolik okouzlilo, že jsem se v roce 2020 vydal jak na první ročník Ještěd 24, tak i znovu na LH24. A k mému překvapení jsem na Ještědu skončil na 2. a na Lysé na 3. místě. Atmosféra Ještědu mě však nadchla o něco více a tak jsem se loni vrátil. 

Loňská Ještědská 24

Ambice na bednu tu opět byly! A po nastudování startovky jsem věřil, že by to mohlo opět vyjít. V den D šlo všechno hladce, ačkoli jsem závod rozběhl opatrněji oproti předešlé účasti. Dlouho dobu jsem neřešil umístění, o to víc mě mrzelo, když jsem po pádu v 10 kole a bolesti kotníku musel odstoupit, v té době z vedoucí pozice. Příjemný byl nakonec fakt, že mých 10 okruhů za necelých 18h na trase stále stačilo na ucházející 3.místo. 

Přípravy 

Nebudu lhát, že jsem letos nepomýšlel na příčku nejvyšší. I přes nepříliš ideální zimní přípravu jsem věřil, že by to mohlo opět vyjít. Začátek roku však nebyl o nic slavnější. Uklidňoval jsem se však, že je to jen 24 hodinovka, takže vím, do čeho jdu. Týden před samotným startem jsem se den co den informoval u mého dobrého kamaráda Kyslíčka, jak to vypadá se sněhovou nadílkou. Kyslíček ale nebyl poslem dobrých zpráv a tak jsem už dopředu věděl, že nás čeká náročná a bahenitá cesta na vrchol Ještědu! Náročná byla i cesta do Jablonce za Kyslíčkovými, u kterých jsme měli přespat. Vyjížděli jsme až večer po práci a cesta nás poměrně zmohla. Takže pivko a dva panáky, ať nekulháme a šlo se spát!

Den D

Klasické sobotní ráno skoro jako doma! Snídaně u Kyslíčku společně s jeho holkama a před 10h vyrážíme pod kopec. Zázemí závodů jako každý rok poskytuje areál skokanských můstku, kde jsou k dispozici různé typy noclehů, ale především párty stan jako hlavní dějiště závodu. S dostatečnou rezervou se začínáme chystat a modlíme se, ať nezačne pršet alespoň do startu. Počasí se zdálo zatím moudré a nic nenasvědčovalo opaku. Vše nachystáno a blíží se hodina "H". 

Řadíme se s Kyslíčkem a Alešem Sedlákem vedle sebe za startovní pásku. Pár fotek a hned pálíme ostrýma. Teda aspoň já! Cestou nahoru mě předbíhá jen pár borců z týmů, ale nelámu si s tím hlavu. Času bude ještě dost a tak si jdu svoje. Přiznávám trochu na krev, ale odpadnout můžu kdykoli, lepší než se flákat. Po prvním kole na prvním místě a s Alešem v zádech se pořád držíme na dohled.

Po 4 výstupu už je Aleš vedle mě a konečně trochu zpomalujeme, kecáme a tohle kolo spolu i dobíháme. Aleš má však občerstvení v autě již na začátku trasy, tak cilovým prostorem jen vždy prosviští. Já se asi 2 minuty zdržím, ale už během téhle chvíle mi stihl zmizet na trase z dohledu a tak jsem v tom zůstal opět sám. V následujících 2 kolech se ještě držím za Alešem, ale už se značnou ztrátou.

Během 6.kola přichází drobné potíže s obuví. Ačkoli jsme prozíravě šel v návlecích, abych zabránil vniknutí čehokoli do bot, něco se tam přeci jen dostalo. V mokrých botách po hodinách v bahně je to docela nepříjemná záležitost a tak moje 6. depo trvá přibližně 10 minut, než mi moje Barunka dá chodidla do pořádku. 

Začátek noci

Do 7.okruhu tak vbíham s trochou nové krve v žilách, avšak už na 3.místě za skvělé běžícím Radkem Hrnčířem, který se mi rovněž vzdálil na cca. 20 min.

Zvolím tedy taktiku dalších 2 kol v řadě, ale v 8. kole mě předbíhá ještě jeden běžec. Nic ale ještě není ztraceno. Chvíli před půlnocí začíná lehce sněžit nebo pršet, těžko říct, prostě něco padá. Moje tempo už není takové jako chvílí po poledni, snažím se ale nepolevit. 

Po 8. kole se sice ocitám už na 4. místě, ale plán na prvních 12h jsem téměř dodržel. Jsou 2 minuty po půlnoci a 8 kol mám splněných. Po mé nejdelší 12 minutové pauze se opět pouštím vzhůru na Ještěd! Zpátky na 3. místě!

Noc N 

Cítím, že mi to už moc nechutná. Na vrchol Ještědu se táhnu jak sopel. Klepu kosu a modlím se, ať už jsem nahoře. Proti prvnímu kole za necelých 22 minut na vrchol Ještědu se tu courám už skoro k hodině. V seběhu na pláně mi vyletí "pastelky" do vzduchu a já se dobrých pár metrů vezu po zadku jak na skluzavce. Zvedám se a běžím dál, ale na morálce to nepřidalo. Jsem mokrej, mrznu a ještě jsem celej od bahna. Volím tedy taktiku nedivočit a dostat se pod můstky celej. Cestou mě ještě předbíhá skvěle běžící Ondra Pavelka, ale já už myslím jen na depo a v hlavě se mi honí myšlenky to pro dnešek zabalit. 

Konečná 

Ambice na bednu se mi po tomto okruhu zcela rozplynuly. Jediné na co myslím, je sprcha a Kyslíček, který běží fantasticky a věřím, že 20 minutovou ztrátu na třetího Ondru ještě stáhne. Zatímco se dávám do kupy a jdu se tedy s konečným verdiktem 9 kol za 14,5h natáhnout, svádí kluci na trase nelítostný boj o 3. místo. 

Verdikt

Obhájit 15 kol z roku 2020 se mi nepodařilo. Vítězný Aleš Sedlák se 14 koly předvedl v tomto náročném počasí neskutečný výkon, stejně jako se 13 koly skvěle běžící Radek Hrnčíř. Na 3.místě se svedl nelítostný boj Kyslíčka a Ondry, kdy ve 12. kole Kyslíček dotáhl Ondru a do 13. kola vbíhal s 8 minutovým náskokem. Do cíle na 3. místě dorazil jen o necelých 5 minut před Ondrou. A mě nezbývalo než smeknout před oběma a vlastně všemi, kteří v těchto krutých podmínkách "zimního" Ještědu vydrželi až do konce!