Big Bear's Backyard Ultra

Co to vlastně znamená?

Backyard ultra je forma ultramaratonského závodu, kde musí závodníci zvládnout vzdálenost 6 706 m za méně než hodinu. To vše se opakuje každou další hodinu od prvního startu. Po každém dokončeném okruhu využije závodník zbytek času do hodiny pro regeneraci a přípravu na další okruh. Závodí se tak dlouho, dokud nezůstane jeden samotný běžec, ten se pak stává vítězem, všichni ostatní odpadlíci jsou označeni jako DNF (Did Not Finish- tedy nedokončil)

Příprava...

Ačkoli mě běžet samotné BBBU nikdy nelákalo, v rámci Looping Monster to pro mě byla jedná velká výzva! A když se pro něco jednou rozhodnu, není cesty zpět! Tři týdny od UltraLanovky uběhly jako nic, moc jsem toho ani nestihl naběhat, ale proč taky, že? Věděl jsem, že na Backyardu si to vynahradím a nemýlil jsem se! Něco málo jsem sice po UltraLanovce poběhal, ale nechtělo se mi, člověk se pár dní dává do kupy a pak se raději šetří na to co přijde!

Blíží se den D!

V předzávodní týden sem se už k běhu nedostal a popravdě, ani se mi nechtělo. Ve čtvrtek před závodem jsem ještě stihl zajít na masáž a čtvrteční večer a páteční ráno už bylo věnováno přípravám na víkend. Přijel kamarád Dominik, aby nemusel z Prahy až v pátek ráno. Dali jsme pivko, nachystali věci a někdy po půlnoci zalehli. Odvoz a support mi dělala moje běžecká "máma" Martinka, která už se se mnou najezdila a tak kromě času odjezdu nebylo třeba nic řešit. Zná mě jako svý boty! A že jich má! :-D

Vodní dílo Žilina...

Dějiště BBBU bylo při našem příjezdu, asi 2 hodiny před startem (start v 15h), už téměř plné ostatními běžci a jejich supporty. Nakonec jsme se s autem ještě vešli a začaly přípravy! Pozdravit se s Milošem (pořadatel) a s ostatními přáteli! Se spoustou z nich jsme se viděli nedávno na UltraLanovce, byly tu však i pro mě nové tváře! Třeba Bob! Bohuš! Bůh! I tak jsem mu nakonec začal přezdívat.

Jde se na věc!

Vše potřebné jsem stihl včas před startem. To by bylo, abych nestihl už první okruh! Převlíct, odskočit si, pořádně napít a vlastně nic víc není třeba. Na rozběhání budu mít minimálně pár hodin! Zazní-li první zvonění zvoncen, mají závodníci 3 minuty do startu kola, tedy do celé hodiny. Při druhém 2 minuty a při třetím poslední minutu. V tu chvíli se vždy od svých supportů scházíme ke startovní čáře! Miloš odpočítává 10, 9, 8,... 3, 2, 1, START!

Tak a je to tady... Co teď?

V hlavě mi běží 6 706 m, který mám právě před sebou. Nesnažím se připouštět, že se to může opakovat třeba 30 hodin, tak si prostě klušu s bandou dalších cca. 70 bláznů! Hned od startu se přidávám k Bobovi (Bohuš Antoška) od nějž jsem poslední dobou poslouchal pár podcastů a tak nenápadně se mu snažím vrýt do paměti! Boba chvíli sleduji i na IG a tak mám v povědomí jeho pravidelné víkendové ultra tréninky na 50km+, tak je mi jasný, že to taky nebude zrovna troškař! Kdo by tady ale taky byl že? Jak se říká, že "Pátek, bláznů svátek", tak přesně nějak takhle jsem si to vždycky představoval!

Přichází první noc!

Pro mě nic neobvyklého. Po začátku, kdy jsem první 4 kola ladil, které oblečení bude to nejvhodnější, jsem se ustálil v kraťasech, i když jsem původně vybíhal v legínách. Vypadalo to, že bude pod mrakem a chladněji. Stejně tak jsem ladil vrchní díl, kdy dlouhé triko po prvním kolem vystřídalo krátké a na další přibyla větrovka! Ta mi pak dělala společnost celou první noc, kraťase zůstaly! Po půlnoci, nás ještě stále běželo 60, což bylo příjemné, se stále s někým potkávat, i když v noci to byly jen světla čelovek. Běželo se mi skvěle a dokonce jsem od půlnoci až do sobotní 11h ranní běžel téměř všechna kola pod 40 minut. To byl taky můj původní plán už od začátku (tam se mi to však úplně nedařilo). Stihl jsem si tak ve zbylém čase občas i na pár minut pospat! Moc příjemné, ale na 5 minutový "šlofíčky" mě fakt neužije! Kolem 6h ranní, tedy po 15 hodinách běhu nás ještě stále bylo přes 40. Zde však dalších pár jedinců svoji cestu končilo. 15 okruhů totiž byla hranice 100km a pro spoustu běžců taky hlavní cíl!

Pořadnej pařák...

Od sobotního rána nás čekalo pořádný horko! Dlouhé triko nadobro vystřídalo krátké. Každý jsme se s horkem prali po svém, ovšem startovní pole začalo rychleji řídnout! Po 24h, tedy 160km už nás však zůstalo jen 9 běžců! Velkým překvapením bylo, že se na této hranici rozhodly ukončit i zbylé 3 ženy, které ještě ani zdaleka nevypadaly, že by po 24h byly unavené! A s jistotou mohu říct, že mezi nimi byly i adeptky na závěrečná kola! To kdy však přijde závěrečné kolo, je v tomto závodě vždy velkou neznámou a i pro mě bylo!

Mužské ego!

Představte si, že jen to, jak moc se tvářite být silní a nezlomní může ovlivnit váš výsledek! Hned po 25 hodinách se odpojili 3 borci a pak přišel šok! Bylo nás 6! A Náhle 5! Přesně tohle přišlo po odpojení dámské společnosti. Loňský vítěz Pavol Porubčan skončil po 26 hodinách! S tím nikdo nepočítal. Zbylo nás tedy opravdu už jen 5! Ale kdo vydrží nejdýl? Sešla se tu opravdu kvalitní konkurence. Loňský vítězný čas 32 hodin, tedy 32 okruhů (214,6km) zdál se býti v ohrožení! Další 4 kola jsme stále běželi v 5ti! Ve 30. finišoval Braňo Filo a v 31. Roman Petrikovič! Gratuluju všem, prali jste se jako lvi!

Velká trojka...

Já, Paťo a Martin! S Paťom se známe minimálně z UltraLanovky, kde skončil se 3 koly navíc přede mnou na 2.místě. Martina neznám, ale brzy zjišťuji, že tenhle borec to myslí smrtelně vážně! Druhá noc už nám pár kol dělá opět společnost a v téhle trojce nakonec strávíme 3 kola, po nichž se Paťo odpojuje! Paťo je velkej bojovník a pro mě vždy byl a bude Běžec s velkým "B". Ještě do nedávna by mě nenapadlo, že se kdy s takovými běžci budu moci rovnat! Bylo mi velkou ctí! I přesto, že už po 33 okruzích jsem cítil, že něco není úplně v pořádku, snažil jsem se na sobě nedát nic znát. Do 34.okruhu jsem přezul do závodních bot, doufajíc, že mě to trochu nakopne!

Nenakoplo!

Tady to přišlo! Když pominu 2 kola na pomezí první půlnoci, která jsem měl za rovných 50 minut, všechna ostatní byla vždy pod! 34. už však taky atakovalo hranici 50 minut! Někteří tak šli od začátku! Já měl však čas rozvrhnut jinak a vždy jsem se snažil co nejvíce natáhnout dobu odpočinku. Bylo mi však jasné, že s přicházející únavou už to možné nebude! Nohy už netáhly!

Kdo z koho? Neřekl bych!

Byla 1h ráno, když jsme už jen s Martinem vyběhli. Nevím, zda-li se tomu ještě dalo říkat běh, ale u Martina rozhodně! Zmizel mi hned po chvíli z dohledu. Přede mnou už byla jen čistá tma, hladina vody odrážela měsíční paprsky a moje tempo už bylo mizerný. Závodky na nohách by mě nejraději hanbou fackovaly a já sebe taktéž. Byla to ostuda, ale nic lepšího jsem ze sebe nebyl schopen dostat. Martina jsem míjel, když už se vracel z obrátky v půlce trasy zpět! Byl jsem tam téměř za půl hodiny a věděl jsem, že zpět už nesmím polevit! Chtěl jsem svoje poslední kolo dokončit se ctí! 

Finále...

Po 59 minutách a 19 sekundách se vracím. Čeká mě přítelkyně Barča, která před půlnocí vystřídala Martinku! Děkuji! A s pár dobrůtkama se mě snaží namotivovat opět na další okruh! Já mám však jasno a se ctí skladám poklonu jasnému vítězi Martinovi! Vzhledem k tomu, že jsem však svoje poslední kolo stihl pod hodinu, musí Martin vyběhnout, aby svoje vítězství stvrdil! To mu však nečiní žádný problém! Kdybch však svoje poslední kolo nestihl pod hodinu, už by nemusel a vyhrál by i tak! Sorry kámo!

//cms-static.asics.com/system/assets/40497/vid_452191209_110738_306.20220505075433083203.mp4

Verdikt!

Bylo jasno! Slíbil jsem Martinovi, že když doběhne, tak tu ještě budu, abych mu srdečně pogratuloval! Martin své poslední kolo zaběhl za krásných 41 minut, což dokazovalo, že měl ještě spoustu sil a mě utvrdilo v tom, že v tomto souboji bych rozhodně neměl šanci! Suma sumárum si však stejně jako všichni kromě Martina odvážím DNF po 35 hodinách a 234,7km k tomu! Martin se tak stal vítězem 2.ročníku Big Bear's Backyard Ultra s 241,4km po neuvěřitelných 36 hodinách! Gratuluji!

A co dál?

Barunka mě v pořádku dovezla domů, za což jí moc děkuji! I za její obětavost, když si pro mě uprostřed noci přijela! Rovněž Martince, která tu se mnou byla od začátku a vždy při mých šílených nápadech stála a podporovala mě! Mě však teď čeká úkol nejtěžší! Dát se do 5 dnů do kupy, protože už následující pátek stratuje 3.část Looping Monster série alias Everesting ze Sološnice na Vápennou! To vážně? Ani ne týden po 235km se mám pokusit nastoupat výšku Everestu na 113km? No, uvidíme...