Dětský sen

Běžet maraton byl můj běžecký sen již od dětství, když jsem byl poprvé na jednom z doprovodných běhů Pražského Mezinárodního Maratonu (PIM). Pak ale postupně přišel dospělý život a s ním spojené výmluvy a sport šel kompletně stranou. 

Skromné začátky

Běhat jsem znovu začal v dubnu 2021 v rámci běžecké komunity #prostebez. Začátky to byly těžké. Pár měsíců po zotavení z Covidu, který mne celkem potrápil, 120 kg... Ale šlo to. Pomalu, postupně a hlavně s pokorou. Uběhl necelý rok a já stál na startu prvního závodního půlmaratonu, který jsem zvládl bez větších obtíží v lepším čase, než který jsem původně plánoval a i tak s rezervou. Nadšení v cíli bylo veliké a zároveň to byl i okamžik, kdy jsem si řekl, že poběžím i maraton. No a když ten první, tak by měl být ve velkém stylu, ať už pro ten zážitek, tak hlavně i proto, aby mne to samotného motivovalo k výkonu. Věděl jsem, že si to nechci "jen" zaběhnout, věděl jsem, že tomu prostě chci dát vše. 

Rok 2022 jsem celý prozávodil, od běhů na dvě míle, přes běhy do kopců až po několik půlmaratonů. Čas letěl a já si postupně uvědomil, že jsem sice řekl, že následující rok chci běžet maraton, ale od původní myšlenky jsem se dál nedostal. Nastal tedy čas plánování.

Jak na to?

Nejdříve bylo třeba vybrat kde a kdy. Tohle bylo od začátku jasné, jak jsem zmínil na začátku, prapůvodní sen se zrodil na PIMu, takže když první, tak jedině v Praze. Běží se na začátku května, což znamená, že nejpozději bych měl s přípravou začít v půlce ledna, tedy 16 týdnů před závodem. Zároveň jsem věděl, že díky Adventnímu běhání budu z 2022 dobře rozběhaný a s velmi solidní objemovou přípravou. Plán by byl a já se začal těšit. Plán jsem probíral s přáteli a běžeckými známými a dostal jsem spoustu užitečný rad, od toho, co nepodcenit v tréninku, přes různé tipy na výživu až po drobné rady na den závodu. Byl by to dlouhý seznam, než bych vás všechny zmínil, ale věřte, že za všechny rady a tipy jsem vám vděčný.

Podzim 2022 byl fantastický, nový osobák na 10km, o den později, další splněný sen v podobě Běchovic, posunutý osobák na půlmaratonu a závěr sezóny v podobě Velké Kunratické. Běhalo mi to samo, ale přišel čas zvolnit. Listopad byl trochu odpočinkový, protože jsem věděl, že od prosince se už nezastavím.

Objemy, objemy, objemy

Maratonská příprava je prostě o tom, omlátit si dostatečně nohy, což znamená naběhat dostatečné množství kilometrů, v co největší pohodě a hlavně i tělo připravit na několika hodinovou zátěž. Pro mne tohle splnilo Adventní Běhání 2022. Za 25 dnů jsem naběhal přes 500 km a do konce roku jsem to zaokrouhlil skoro na 600. Pak přišel nový rok a já se naplno ponořil do přípravy.

Bez obětí to nejde

Běh, posilování, plavání, ale také sauna, masáže, dostatek spánku. Naštěstí si v práci mohu relativně uzpůsobit pracovní dobu, ale i tak to byl masakr a můj svět se mi zcvrkl postupně na práci, trénink a spánek, vše ostatní šlo stranou. Den má jen 24 hodin a vtěsnat do něj 8 hodin spánku, práci a trénink je práce a na nic jiného už pak čas nezbývá, ale byl jsem si toho vědom a do přípravy jsem šel s tím, že hold nebude doma naklizeno, a že nebude moc času na přátele. Běhal jsem hodně, ale ani jeden den mi nepřišel jako dřina. Běh je moje vášeň, moje diagnóza a tréninky mne bavily a týdny utíkaly.

Pražský půlmaraton

Necelý měsíc před maraton nastal čas na test formy a kondice v podobě Pražského půlmaratonu. Byl jsem trochu nervózní, protože jsem vlastně nevěděl, jak na tom reálně jsem. Navíc to byla moje premiéra jako ASICS FrontRunner v oblečení a v botech, které jsem měl na sobě poprvé den před startem. Nicméně všechno klaplo fantasticky a závod se povedl daleko lépe, než jsem si představoval. Veškeré obavy z maratonu díky tomu vzaly za své a do posledního měsíce před závodem jsem nastupoval v naprosto fantastické pohodě a celý měsíc byl prostě parádní a ani týdenní výpadek kvůli lehkému nachlazení mne nerozhodil. 

Je to tady

Posledních pár dní před závodem už bylo jak sen. V práci jsem si vzal dovolenou a jen si užíval. Trénink jsem nijak nepodcenil, formu jsem vyladil a hlavu nastavil. Navíc včas, tak abych je stihl trochu proběhnout, dorazily moje závodky, METASPEED Sky+. 

The METASPEED™ SKY+ racing shoes are designed for stride-style runners who are looking to start fast and finish faster. Runners wearing these shoes will be able to take longer strides while conserving energy with each step. ​ Thanks to an energ...

Do obchodu

Poprvé v životě jsem si i připravil svojí závodní výbavičku den předem. Spal jsem jako miminko a ráno jsem se vzbudil s dobrou náladou. Snídaně, kontrola výbavy a čas vyrazit do centra. V zázemí už to bylo jedno milé setkání za druhým. Společné fotky, vzájemné povzbuzení a přání dobrého závodu. No a najednou přišel čas nastoupit do koridoru a pár momentů poté zazněl výstřel.

Původně jsem plánoval, že zkusím běžet s vodiči, ale zjistil jsem, že náš Matěj startuje také ze stejného koridoru a poběží na podobný čas, takže jsme na trať vyrazili společně. Běželi jsem sice o něco rychleji, než jsem plánoval, ale stále v mezích toho, co je pro mne udržitelné. Kilometry ubíhaly a než jsme se nadáli, tak jsme byli zpět v prostoru startu, kudy se probíhalo po úvodním kole přes Holešovice/Libeň. Matějovi to běželo naprosto parádně a průběžně trochu zrychloval. Já na sobě začal lehce pociťovat, že přeci jen běžím ve vyšší tepovce a ač se mi stále běží dobře, tak už jsem v půlmaratonském tempu a pokud lehce neuberu, tak později vytuhnu. Někdy kolem dvacátého kilometru jsem Matěje pustil a soustředil se na svoje pocity. 

U maratonu je opravu každá vteřinka na kilometr znát a drobné zpomalení dělá divy. Tepovka šla dolů a já si užíval pohodové atmosféry. Na trati spousta známých, podél trati ještě víc. Kilometry ubíhaly dál, na každé občerstvovačce jsem si poctivě šplouchl trochu vody do sebe, trochu do nosu, zbytek na sebe a následně se snažil trefit kontejner. V hodu na cíl jsem měl 100% bodů. Kolem 26 kilomteru jsem však lehce pocítil žaludek, což mne poněkud překvapilo. Jídlo, gely i solné tablety jsem měl vyzkoušené a ověřené a i tekutin bylo dostatek... Nicméně, nic strašného běží se dál. Při druhém kole přes Holešovice už jsem však věděl, že budu muset udělat zastávku.

Nepotkal jsem maratonskou zeď, ale maratonskou kadiboudu
Ta přišla na 36. kilometru, kde jsem zalítl do zelené budky a počítal vteřiny. Bylo to rychlé. Rozběhnou to zpět už tolik ne. Ale nebyl čas ztrácet čas a nechtěl jsem si vysněný čas zkazit jednou zastávkou. Za sebou jsem postupně začal poslouchat povzbuzování vodičů, kterým jsem prve celkem utekl a kteří mne, díky zastávce, začali dohánět. Rohanské nábřeží bylo hodně na morál a boj s hlavou, ale radši bych padl, než aby mne předběhla skupinka s vodiči. Zabral jsem, byl to boj. Pak přišel tunel, kostky u nemocnice a já už začínal odpočítávat poslední kilometry. Zatáčka do Pařížské na asfalt a najednou to ze mne všechno spadlo! Přišla euforie a já věděl, že teď už to prostě doběhnu, ať se děje, co se děje. Staromák, Celetná a 900 metrů do cíle. Předbíhám jednoho běžce za druhým a usmívám se. Prašná brána a poslední zatáčka do cílové rovinky. Je dlouhá: "Nepřepal finiš" říkám si. Nepřepaluji, zrychluji postupně a do cíle letím, jak kdybych za sebou právě neměl 42 kilomtrů. Je to jako sen, v cíli křičím a pak jdu na zem. 

Je to tam

Kamarádka mi donesla vodu a já sedím. V sedě i vítám známé, kteří dobíhají za mnou. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, ale možná deset minut to bylo. Pak se zvedám, nohy drží, ale je to cítit. Průchod koridorem zpět do technického zázemí je nekonečný, ale je mi to jedno, protože jsem v euforii. V zázemí pak mé pseudo kroky míří k masážím. Masáž nohou řádně bodla a postupně se trousí další kamarádi a kamarádky, co to už také mají za sebou. Všichni jsme nadšení, protože padal jeden osobák za druhým. Pak už jen převléct, nechat si vyrýt čas na medaili a jít přivítat moji lásku, která běžela štafetu. Před cestou domů jsem si ještě chtěl odškrtnout jeden zážitek: Schody dolů do metra. První krok a hned se směji! Je to tak a dolů to opravdu moc nejde.

Den poté

Hned ráno jsme s přítelkyní vyrazili na krátký a pohodový výklus a odpoledne procházku se psem. Nic mne vyloženě nebolí, ale cítím neskutečnou únavu a prakticky až do čtvrka jsem se budil s pocitem únavy. Od čtvrka už se energie vrací a cítím se lépe a lépe. Však taky bylo na čase, když v pátek jedu na Vltava Run 2023...

Láska a Maraton?

Jednoznačně mohu říct, že to stálo za to a je to něco, co stojí za to zažít, protože to zdaleka není jen o tom zaběhnout tu vzdálenost. Je to i o té cestě, přípravě, závazku, odhodlání, obětování a také o tom, že poté můžete říct: "Dal jsem tomu vše!". Ano, člověk se může sebrat a pokud má naběháno, tak prostě jít a uběhnout 42 km a i tak to bude zážitek a odznáček v hodinkách. Ale mně by to nestačilo. Určitě to není můj první a poslední maraton. Vím, že to mohu běžet ještě lépe a chci to běžet lépe. Ale zároveň vím, že to bude chtít další přípravu a čas. Teď si chci užít zase trochu společnenského života na skupinových výbězích, trochu toho běhání "jen tak" a potkávání přátel a známích v běhu i mimo. Každopádně beru tenhle maraton, jako takové završení svých začátků a uvidíme, co bude dál. Každopádně se na to "dál", i díky tomu, že jsem členem týmu ASICS Frontrunner, docela dost těším. 

Ještě jednou díky všem za podporu a prostě běž!

Vojtěch.