WOW! Dozvídám se, že jsem pozván na něco výjimečného. Já a ještě Vlaďka a Iveta z ASICSFrontRunnerCZ týmu. Na mezinárodní meeting AFR do Itálie a to přímo na báječný ostrov Sicílie. Na ten ostrov, kde stále doutná činná sopka, má obrovskou historii a je rodištěm významných osobností starověku. Ostrov, kde matička příroda neustále ukazuje, jakou dokáže mít sílu, když se zlobí.
Den odjezdu se stále blíží a mě jímá cestovní horečka. Zabalit si je opět challenge, protože co kdybych potřeboval něco víc, než s sebou mám. Den D je zde a my s Vlaďkou opouštíme ČR a jedem na vídeňské letiště. Ivet se k nám má připojit v pozdních nočních hodinách. Logistika je naplánovaná hezky, ale pouze s malou časovou rezervou, a tak se dostáváme do časového presu. A tak první běh probíhá již na vídeňském letišti. Naštěstí jsme vše stihli a spokojeně seděli v letadle směr Sicílie – Catania!
Z deště přilétáme do nádherného počasí! Tak tady se mi líbí! Na cestě z letiště vidím nějaký „kopeček“ zahalený v mracích … Ano, to na nás shlíží majestátná paní Etna, a tak trochu se stydí, proto se schovává. Přece se nám hned neukáže.
Dorážíme na hotel a vidíme první usměvavé a pozitivně naladěné lidi. A taky vidíme bazén, moře, lehátka, italské kafe, dobré jídlo a další a další FrontRunnery přijíždějící ze všech koutů světa – od místních Italů až po Brazílii a Chile.
Lehká koupačka, do moře totiž vlézt musíme, když už u něj jsme. Poté jsme se rozhodujeme navštívit historické centrum Catanie. Co tu všechno vidíme – římský amfiteátr, katedrálu sv. Agáty, Piazza del Duomo, budova univerzity, Fontanu dell´Elefante, procházíme se po Via Etnetnea. Tady se také dozvídáme, že se k nám nepřipojí Ivet, protože jí zrušili let a ani všechna snaha dostat se na Sicílií nepřináší úspěch. Moc nás to mrzí, ale URČITĚ to vyjde příště.
Po dobrodružném návratu zpět do hotelu, kam jsme chtěli dorazit místním autobusem, ale nakonec jsme museli taxíkem, protože místní autobus prostě nejel, se všichni ASICSFrontRunneři shromažďují před hotelem a chystáme se na společný výběh po městě. Běžíme a mám pocit, že takto nějak to muselo vypadat při stavbě Babylonské věže, když Bůh pomíchal lidem jazyky. Zní tady opravdu pestrá směsice řečí všech národů. Jeden jazyk je ale společný – BĚH! Tomu rozumíme všichni. Občas se udělá nějaká fotka a dorážíme na konec naší trasy. A tady přichází neplánovaná street party podpořená hudbou z vozů místních náctiletých tunerů. Asi 30 minut všichni doslova paříme na veeelmi hlasitou hudbu a bavíme nejen sebe, ale i okolní balkony a apartmány. Ač se nám nechce, běžíme zpět. U hotelového bazénu probíhají ještě vodní hrátky. Já si dávám ještě 5 km v lehce rychlejším tempu – prostě potřebuji protáhnout nohy. A nejsem sám. Potkávám i některé jiné členy AFR, kteří potřebovali nabíhat kilometry.
Večer nás čeká fantastická večeře se skvělým jídlem a vínem, a taky s možností vyzkoušet, jak se plní místní sladká specialita Cannoli. Jaká dobrota! Hučí to tu jako v úlu, všichni jsou spokojení, všichni se baví.
Druhý den se ráno dělíme do dvou skupin. Jedna odvážná a silná skupinka se přesouvá do OCR kempu, kde si budou zkoušet všechny možné překážky a drát si kůži z rukou. Mezi nimi je i Vlaďka, která se na toto mučení vyloženě těší. Druhá skupinka, kde jsem i já, zůstává na hotelu a má mít aktivity u bazénu atp. Z této skupinky se trhá menší část a je pod dohledem vedena běžeckou cestou do historického centra Catanie.
Já chtěl původně zůstat u bazénu, ale nakonec převládlo srdce běžce a řekl jsem si, že své běžecké kolegy docvaknu někde po cestě. Přeci jen údajně běží vyhlídkovým tempem. Po 4 a půl km běhu v tempu kolem 4:10 dorážím do přístavu. Nikde nikdo. Asi zvolili jinou cestu. Podívám se směrem k Etně a ejhle! Jaká je to krásná hora! Ukazuje se v plné parádě. Říkám si, že se vrátím zpět k bazénu a … Podívejme se, zpoza rohu vybíhají ti, které jsem chtěl dohnat. Připojuji se k nim a míříme do víru historického centra. Doprovází nás sluníčko a místní symbol slona na každém kroku. Co vidíme? Mimo toho, co jsme navštívili včera, probíháme krásným zákoutím Villa Bellini/Chiosco Bellini, dále rybím trhem a kolem fontány Fuente del Amenano. No je toho obrovská spousta. Trochu rychlejším tempem se vracíme zpět, chladíme se v moři a nastupujeme do autobusu mířícího tam nahoru… Na Etnu.
Cesta je zajímavá, klikatá a před očima se mění ráz krajiny od středomořské přes hustý les až po černou, nevlídnou pláň plnou ztuhlé a zvětralé lávy. Na Etně nás čeká zajímavé přivítání v podobě padajícího sopečného popela. Jo, jo… Etna o sobě dává vědět. Máme skvělý oběd a poté už můžeme běžet. Je to zde samé nahoru a dolů, prudký stoupák, pak seběh. A všechno na absolutně nestabilním povrchu z lávové strusky a ostrých sopečných kamenů, kde stačí jen málo a památku budete mít na celý život. Asi ne takovou, jakou byste si přáli. Nikdy jsem po ničem těžším neběžel. 120 ASICSFrontRunnerů obstoupí celý jeden vyhaslý kráter a vytváří mexickou vlnu.
Neskutečný pohled na rozesmáté tváře! Všichni jsou tu rádi! V hovorech si sdělujeme, kde běháme, jak běháme, co nás baví. Někteří se vydávají směrem k činným kráterům. Musím říci, že je mi líto, že se mi tohle nepovedlo, že jsem na vlastní oči neviděl a nepocítil tu sílu. Na Etně by se klidně mohl točit Pán prstenů a zdejší panoramata by posloužila jako Mordor více než obstojně. Však se tu natáčel film Star Wars: Pomsta Sithů.
Běžecky šplháme s Vlaďkou někam do cca 2200 m.n.m. Samozřejmě fotky a videa děláme snad ve všech pozicích: seběh, výběh, kámen, krajina. Vše stojí za to, aby to člověk zaznamenal a pak se tím mohl chlubit doma.
Vidíme starou lanovku, kterou láva zničila v roce 1983, pokroucené masivní sloupy lanovky ukazují, jakou má tekoucí láva sílu. Lanovka byla obnovena a dopravuje lidi vzhůru. Sbíháme dolů k autobusu a jedem zpět do Catanie. Míjíme dům v zatáčce, který je doslova pohřben pod ztuhlou lávou. Jakou obrovskou sílu musí tento živel mít.
Až v hotelu sundávám boty a vysypávám hromadu strusky. TRABUCO 10 byly do tohoto terénu skvělou volbou.
Večerní Black Hat party v OCR kempu je směsicí výborného jídla, hudby od DJ´s, pití, zábavy, ohňostroje a tanečků všech stylů. V nočních hodinách odjíždíme spát a víme, že nám to pomalu končí.
Ráno se necháváme odvézt na letiště, kde si dáváme výbornou snídani. Mimochodem sicilská káva je luxusní počin! Poté jen sedáme do letadla a opouštíme Catanii a Sicílii plní dojmů. Tohle člověk zažít chce. Etna se s námi loučí kouřem.
S velkou pokorou tohle přijímám a děkuji Davidovi, Lině, Alessii, Alessandrovi za skvělou organizaci a úžasnou příležitost, podívat se na tato místa.
