Vltava Run 2023

Letos 10. jubilejní ročník a ve velkém stylu. Štafetový závod na více než 360 km, 36 úseků a týmy až o 12 běžcích.

Týden po maratonu celkem mazec, ale po mé loňské premiéře jsem věděl do čeho jdu. Tým Plníme si sny byl letos obsazen výhradně běžci z Prostě Běž, měli jsme i pár štafetových nováčků a plán zněl jasně, užít si to. Tentokrát jsem byl posazen do druhého auta, což mělo výhodu v tom, že jsme se mohli v sobotu v klidu vyspat a nemuseli jsme vstávat na velmi brzký start. Navíc jsem měl jistotu, že poběžím jiné úseky než vloni, což je také paráda.

Úsek č.6:

METASPEED SKY+

The METASPEED SKY+ racing shoes are designed for stride-style runners who are looking to start fast and finish faster. Runners wearing these shoes will be able to take longer strides while conserving energy with each step. ​Thanks to an energeti...

Do obchodu

Stožec – Nová Pec, 15.3 km, prakticky nulové převýšení a 100% asfalt. Tohle byl úsek, který si říkal o rychlost. Volba obutí byla jasná, maratonem prověřené a novotou stále vonící METASPEED SKY+, moje karbonové rakety. Na předávce byl trochu čas se rozklusat a rozhýbat a bylo to třeba. Stehna byla ještě stále po maratonu unavená, takže lehké zahřátí bylo před výkonem nutné. Z předávky jsme vybíhali společně s dalším běžcem, což znamenalo, že se závodí. První dva kilometry jsou sakra rychlé, sice je to lehce z kopce, ale běžet tempem pod 4 min/km jsem úplně neplánoval. Je třeba šetřit síly. Trochu ubírám a stabilizuji tepovku, dech a kadenci, ale i tak to valím celkem slušným tempem a předbíhám několik dalších běžců a běžkyň, s každým si přejeme dobré ráno a mnoho sil. Úsek vede podél vlakové trati, kterou na několika místech kříží a celou dobu se modlím, abych vlak nechytl nikde na přejezdu. Naštěstí vlaky míjím mimo křížení, takže mohu běžet stabilním tempem. Borce jsem sice pustil, ale po 10 kilometrech vidím, že už mu asi docházejí síly, protože jsem ho zase trochu doběhl a soudě podle toho, že už neběží zatáčky vždy po levé straně silnice, ale začíná si je krátit, už asi odečítá metry do cíle. Blíží se poslední zatáčka, něco málo přes kilometr do cíle a zahajuji finiš. Borec už nemůže, ale směje se, prý to přepálil. Poslední rovinka je dlouhá, ale i tak zrychluji a prostě si užívám tu rychlost, a to jak tělo pracuje. Prostě harmonie pohybu.

Úsek č. 19

EvoRide SPEED

The EVORIDE SPEED shoe is a lightweight trainer that's designed to provide more energy savings. This trainer's updates focus on stability, a smooth forward roll, and grip.​Key adjustments in the midsole include our FF BLAST cushioning. This soft...

Do obchodu

Hluboká – Purkarec, 11.4 km, 173 metrů nahoru a 160 dolů, asfalt/zpevněné cesty. Další celkem rychlý úsek, ale nebyl jsem si jistý povrchem, navíc noc, takže volba tentokrát padla na EVORIDE SPEED, stabilní závodní botka, která si hravě poradí i s trochou nerovností. Z předávky opět vybíháme v tandemu, takže rychleji než je nutné. Tempo si teď už hlídám trochu víc, protože přeci jen drobné převýšení tady je a hlavně potřebuji uspořit nějaké síly na třetí rotaci, která bude masakr. Běh ve tmě je vždy tak trochu adrenalin, není prostor na kochání, protože ve světle čelovky je třeba víc koukat, kam člověk šlape (né že by se v té tmě šlo kochat). O to větší radost je, když na trati někoho potkáte. Přeci jen, když se před vámi objeví světélko, je to ještě větší motivace ho dohnat. Úsek jsem nakonec prosvištěl o něco rychleji, než byl plán a po doběhu jsem si říkal, že na tom třetím úseku asi zhebnu…

Úsek č. 32

FujiSpeed

Comfortable, durable, and fast, the FUJISPEED shoe is functional for longer distances on the trails. The upper is designed with a lightweight Nexkin material to increase durability against abrasions from rocks and roots. Meanwhile, the speed lac...

Do obchodu

Živohošť – Rabyně, 12.3 km, 384 metrů nahoru a 366 dolů, trocha asfaltu, primárně trail, objektivně jeden z nejtěžší, ne-li vůbec nejtěžší, úseků celého závodu. Volba obutí: FUJISPEED, trailovka pro velmi svižný běh. Na jednu stranu jsem se těšil, na druhou jsem měl celkem strach. Na hodinkách jsem si radši i připravil PacePro plán, abych se zbytečně neuhnal a pak někde neodpadl. Cestou na předávku jsem se snažil koncentrovat… No úplně to nevyšlo. Tak nějak jsem si pamatoval, že na předávku to máme autem nějaký necelých 20 minut, ale na cestě jsme už déle. Dalším znamením bylo, že jsme na silnici sami a nikde žádné jiné auto. Otevírám navigaci a koukám, že jsme skoro v Nové Živohošti, což je na druhé straně přehrady. A sakra! Kontrolujeme dojezd 23 minut, kontrolujeme i našeho běžce na trati a odhad doběhu 25 minut. Začíná závod. Nebyla to předpisová jízda, ale pšt. Během té jsem se stačil dopřevléknout, znehodnotit dvě prázdné PETky, aniž by šla kapka vedle. Při dojezdu vybíhám rovnou z auta a jsem tam tak, tak. Na předávce jsem včas, ale bylo to opravdu těsné.

Celé to drama mne tak nastartovalo, že první lehké stoupání vybíhám aniž bych si uvědomil, že je to vlastně do kopce a že bych měl krotit tempo. Trasa je nahoru a dolů, náročné až technické stoupání, běhatelné seběhy, proběhnutí potokem, no prostě všechno. Je i celkem vedro, ale jak jsem unavený, tak už mi to ani nevadí. Sice chvilku to byl boj s hlavou, ale nakonec jsem to proběhl daleko rychleji než jsem čekal. Chvilku mi trvalo než jsem se vyfuněl a zmátořil, ale nikomu to nevadilo, protože pro naše auto tohle byl poslední úsek a teď už nás čekal jen odpočinek, přesun do Prahy a posledních 100 metrů cílové rovinky.

Letošní Vltava run se opravdu povedl (i přes kontroverzi, kterou asi není třeba komentovat). Bylo i moc fajn se potkávat na předávkách s parťáky z našeho ASICS FrontRunner týmu. Běželi celkem tři týmy a všichni si to moc užili. Nicméně je čas na odpočinek, protože za čtrnáct dní mne čekala další štafeta…

250 Český Ráj 2023

4. ročník štafetového závodu kolem Českého ráje, 250 km, 24 úseků a tým až 8 běžců.

Minulý rok mne oslovil kamarád, že má startovné a chtěl by postavit tým, který by neběžel jen pro zábavu, ale i trochu na výkon. Celkem mne tím překvapil, protože si stále nějak nejsem schopen připustit, že vlastně neběhám už tak pomalu. Slovo dalo slovo, tým se postavil a 14 dní po Vltavě, jsme stáli na startu. První týmy startují již v pátek v 15:00. Náš tým díky nahlášeným odhadům však startoval až v 19:27 (ty nejrychlejší týmy startovaly v 22:00). Pozdní start znamenal, že hned prvních 14 úseků bylo nočních.

Úsek č. 4

Vyskeř – Vyskeř, 11.3 km, 210 metrů nahoru, 223 metrů dolů, celkem dost asfaltu, ale hlavně parádní trialová část. Kombinace trailu a tmy: FUJISPEED. Můj první úsek a hned na prvním kilometru jsem zabloudil. Naštěstí mi to hned došlo, takže jsem si přidal dohromady asi jen 400 metrů, ale byl jsem na sebe neskutečně naštvaný a díky tomu to byl pak celkem boj s hlavou, takže jsem si ani pořádně nemohl užít tuhle krásnou trasu. Naprostá tma, trialová stezka, šplh po skalce po čtyřech… Prostě paráda, ve dne by to byla parádní podívaná. Běh to byl každopádně na morál a to zaběhnutí na začátku mne rozhodilo na celý běh.

Úsek č. 10

FUJI LITE 2

The FUJILITE™ 2 shoe is inspired by the Hinoki Cypress tree that's native to Mount Fuji. It keeps you focused on the path ahead and guides you towards a more positive mindset. Following a sustainable design approach, the reshaped FLYTEFOAM® mids...

Do obchodu

Kost – Humprecht, 12.4 km, 210 metrů nahoru, 182 dolů, zpevněné cesty, asfalt, silnice. Hmm celkem dost pevný povrch, kde už to chce i trochu tlumení... Po dlouhé době jsem tedy vytáhl FUJI Lite 2. Můj druhý úsek a stále v hluboké noci. V lese opět tma, takže se nebylo moc čím rozptylovat a člověk jen běží. Po lese přišla ta největší nuda. Dlouhé rovné úseky po asfaltu mezi vesničkami a poli. Ano, sice když se člověk vymotá z lesa, tak pak je to rychlovka, ale zábava to není. Utěšovalo mne, že v té tmě nejsou ty dlouhé rovné úseky vidět. A pak přišel Osek. Musím pochválit místní osvětlení, lepší jen tak nenajdete. Nejvíc jsem ho „ocenil“ když jsem zahnul na cca 1.5 km dlouhé stoupání, které díky tomu skvělému osvětlení celé vidíte před sebou. Je to běhatelné, ale prostě fuj a radši bych to neviděl. Pak už to byl kousek do cíle a já byl rád, že to mám za sebou.

Úsek č. 18

Klokočí – Koberovy, 8.6 km, 283 metrů nahoru, 239 dolů, cesty, silnice a parádní trailový výběh na Sokol. Opět jsem šáhl po FUJISPEED. Poslední úsek, dopoledne a celkem teplo. Za mne nejkrásnější úsek, ač zároveň asi i nejnáročnější. Začátek, asi dva a čtvrt kilometru, se běží v protisměru předchozího úseku, takže se potkáváte s hromadou běžců. Pak krátký seběh na silnici a pak už prakticky jen do kopce. Únava, teplo, ale světlo, takže se dá i kochat. Pak schody a šup zase na kus silnice, kde lze potkat běžce, kteří sbíhají od Sokola (vrchol tohohle úseku). Následuje krosová část do lesíka a pak náročný výběh nahoru na vyhlídku, kde už čekají fotograf s kameramanem, který mne následuje i kus seběhu. 

A dolů tedy taky pěkný masakr. Kamení, kořeny, prostě technická část a adrenalin. V jednu chvíli jsem hodně blbě došlápl a následujících 150-200 metrů byl děs a nadávky. Naštěstí kotník vydržel a ve chvíli, kdy jsem se dostal zase na asfalt jsem to zase pustil, protože následoval rychlý asfaltový seběh, pak krátké stoupání loukou k lesu a pak už jen dolů. Před cílem etapy se to ještě trochu zvedá, ale to už člověk finišuje a má to celé za sebou. Bylo to náročné, ale parádní.

250ka se prezentuje jako #nejkrasnejsi závod. Je to tak. Je to naprosto skvělá zkušenost. Je to sice takový trochu štafetový sprint a není moc času na odpočinek, ale jinak je to fenomenální zkušenost. Trasy jsou parádní (ve dne to musí být super kochačky) a dají zabrat, ale stojí za to. Organizaci se nedá nic vytknout. Určitě bych si to rád zopakoval, ale pokud nebude štěstí v loterii, tak máme smůlu, protože volná startovná zmizela za méně než minutu.

Run Labe Run 2023

5. ročník štafetové závodu podél Labe, 380 km z Špindlu do Děčína, 36 úseků a týmy až o 12 běžcích.

Po 250ce jsem stihl jeden krátký zádvod: Lysolajský běh a v týdnu před Labem, jsem si odskočil zaskotačit na Běh Advenťáka do Plzně (zaskotačit čti jako, pomoc s organizací, stěhováním stavbou a balením areálu a pak skotačit v kostýmu, jako maskot, ale o tom budu psát příště). V pátek jsme se přesunuli do Špindlu, užili si krásný pohodový večer, ale díky nakumulované únavě jsem se brzy rozloučil a mazal do postele. Náš tým byl v první vlně startující v 5:00, takže jsem chtěl naspat, co nejvíce.

Úsek č. 3

Černý důl – Javorník, 11.3 km, 446 metrů nahoru. 428 dolů. Trocha asfaltu na začátek pak trail, zpevněná cesta a na závěr silnice. Volba obutí padla opět na FUJISPEED, která v terénu opravdu podrží, ale zvládne i rychlejší běh na asfaltu, díky Pebaxové desce, která pomáhá s odrazem. Na Labi jsou první úseky prostě masakr, letos ten největší připadl na mne. Přiznám se, že jsem opravdu měl obavy, protože tenhle úsek je fakt brutus. Prvních cca 600 metrů je to příjemný asfaltek vesničkou a pak přijdou 2 kilometry, na kterých se nastoupá drtivá většina z těch 400+ metrů nahoru. Dalo by se říct, že se běží tou nejkratší a nejpřímější cestou na černou horu. No běží… Obdivuji borce, co tohle běhají, já to šel. Snažil jsem se držet alespoň rychlejší krok a nekoukat moc nad sebe (před sebe znamenalo koukat do země). I tak to bylo nekonečných 25 minut, ale na vrcholu se to zlomilo a já to mohl rozběhnout. Trochu mne mrzelo, že se nemohu víc kochat, protože ten výhled do krajiny byl prostě fenomenální, ale je to stále závod a do toho kopce jsem oproti předpokladu přeci jen trochu ztratil. Z černé hory to už bylo prakticky jen z kopce a hlavně běhatelné, takže to člověk mohl pustit, ale zároveň je potřeba pamatovat na to, že vás ještě čekají další dva úseky a že si nechcete na seběhu odvařit nohy. Ono se totiž na první pohled může zdát, že běžet 8 km z kopce je vlastně super, ale zdání může klamat. Proto je nutné trénovat nejen běh do kopce, ale i z kopce. Takže zbytek seběhu, jsem sice pustil, ale snažil jsem se běžet víc na volnoběh bez nutnosti brzdit, ale zároveň ne na sílu. I tak to byl mazec a byl jsem rád, když jsem to měl za sebou.

Úsek č. 13

Pardubice – Lány na Důlku, 13.3 km, prakticky nulové převýšení, 50/50 asfalt a cestička. Běžel jsem již vloni a věděl jsem, že tady je to rychlovka, kde člověk využije i karbon, takže: METASPEED SKY+. Začátek z Pardubic je po asfaltové cyklostezce, takže s karbonem se to tady prostě valí. Po cca třech a půl kilometrech se vbíhá na stezku a tady díky kombinaci mé nepozornosti a né úplně jasnému značení si trochu zabíhám. Naštěstí jen dohromady cca 300 metrů, takže s minimální ztrátou. Nic moc víc k úseku asi ani nejde napsat, je to prostě furt podél vody a pak poslední dva km po nechutné dlouhé asfaltové rovince. Bylo to rychlé, bylo to rychlejší než před rokem, ale vůbec mne to nebavilo a byl to boj s vedrem a hlavou.

Úsek č. 26

Kly – Vliněves, 9,7 km, jediné stoupání je tady na most v Mělníce, jinak zase asfalt, trocha cestičky a asfalt. Je neděle ráno a veškeré zásoby energie jsou vybité. Sice jsem v noci spal, ale ty baterie se prostě dobíjejí hůř a hůř. Taky rychlý úsek, ale na karbon už nemám sílu, takže: EVORIDE SPEED, rychlá a prověřená závodka. Začátek až skoro k Mělníku je to opět po krásné asfaltové cyklostezce. Běžet se dá rychle, ale je to nuda, protože stále vidíte celou dobu před sebe. Sice je ráno, ale sluníčko začíná už řádně připalovat, naštěstí na mojí straně řeky mám stín. V Mělníce však přebíhám most a na druhou stranu to už pěkně pere. Jsem rád, že běžím celkem brzy, protože se nad asfaltem ještě nezačal tetelit vzduch. Poslední úsek, poslední kilometry, ale dělám vědomé rozhodnutí, že to nebudu rvát za každou cenu, i tak běžím rychleji, než byl plán a stále potřebuji ušetřit trochu síly na další týden, protože ač původně Labe měla být poslední velká štafeta, tak člověk míní a život mění. Trochu jsem si opět zaběhl, čímž jsem zmátl běžce, který se mne od předávky snažil dohnat. Hned jak mi došlo, že jsem blbě zahnul, tak se otáčím a volám, že jsme blbě. Bylo to zase jen asi 200 metrů, ale bylo to zbytečné. Do cíle to to je asi ještě jeden a půl kilometru, tak se na chvilku pověsím za stíhačku a odpočívám. 800 metrů před cílem začínám finiš, na který druhý běžec už nezvládá odpovědět jinak, že jsem frajer a že už nemá sílu.

Mám hotovo a postupně dokončují své třetí štace i všichni z našeho auta a pak už máme volno, takže se jdeme koupat a pak vyrážíme na oběd. Následně jsme měli dohodnutí sraz s autem číslo 2 na Střekově, ale naše běžkyně na úseku, který tam končí, má obrovskou smůlu a ztratila se. Na trati byla nakonec o hodinu déle a jak sama uvedla, prošla si peklem. Naše auto mělo kapacitu, tak jsme vyrazili naproti a na dvou místech jsme udělali mobilní stanici, a navíc jsem se i přidal jako podpora na finální stoupání k hradu Střekov na úplném konci.

Run Labe Run, není vyloženě těžká štafeta, pouze na začátku tam jsou prostě těžké úseky v Krkonoších, ale až na pár výjimek, je to rovinka Labskou nížinou. Organizace je dobrá, je to dělané běžci pro běžce a když pominu letos naprosto katastrofické GPS lokátory, které byly velké, těžké, nedaly se pořádně uvázat na ruku a vlastně ani nefungovaly, tak to všechno klaplo nádherně.

Týmovka od Běhej Lesy

1. ročník unikátního štafetového závodu. 3 pevně dané okruhy, které musí absolvovat postupně všichni členové týmu, celkem 200 km. Týmy o 8 běžcích.

Letos novinka v podání Běhej Lesy. Tahle štafeta vůbec nebyla v plánu, ale když jsem byl osloven, tak jsem nemohl odmítnout. Sice to bylo hned týden po Run Labe Run, sice to bylo prakticky hned po zabalení Běhů Advenťáka (to bez legrace, když jsme zabalili areál závodu, tak jsme se jeli v Ostravě vyspat na hotel a hned ráno jsme zamířili směr Vysočina na Týmovku), ale nabídka zaběhnout si první ročník byla neodolatelná. O únavě asi ani nemusím mluvit. Baterky vybité, ale povedlo se před startem celkem dobře vyspat, tak pojďme na to.

Červený okruh

14 km, 397 metrů nahoru, 392 metrů dolů, primárně lesní/polní cesty, ale i čistě trailové úseky s technickými seběhy, takže opět obouvám závodní FUJISPEED. Dostal jsem tu čest, být prvním běžcem. Takže hned na začátek ten nejtěžší úsek, s hromadným stratem v poledne. No potěš. No moc jsem se netěšil. Bylo teplo, hromadný start znamenal, že se bude opravdu závodit, což znamená, že ze startu se prostě poletí rychle a vzhledem k tomu, že se startuje rovnou do kopce, tak prostě přepálený start nechcete… Start proběhl přesně jak jsem čekal a první stoupání jsme rozběhli opravdu rychle.

Druhé stoupání už i kousek radši jdu, protože do cíle je to ještě řádný kus cesty a stále tam je i ještě další kopec. Seběh od Devíti skal je fakt masakr a jsem rád, že tu jsem ve dne, protože i když na to vidím, tak maximálně mohu trochu hopkat, ale běhat se to nedá. Zbytek trasy pak už byl pohoda, jen v jednom místě se nás pár zaseklo díky GPXce, která byla vedená trochu jinudy, ale nikdo jsme tam naštěstí nikde vyloženě nebloudili. I když jsem měl pocit, že běžím pomalu, protože už nejsou síly, tak nakonec to až taková bída není a dobíhám v první desítce.

Oranžový okruh

GEL-NIMBUS 25

The GEL-NIMBUS® 25 shoe's soft cushioning properties help you feel like you're landing on clouds. This neutral trainer is revamped with new materials that create a softer and smoother running experience. A soft knit upper comfortably wraps your ...

Do obchodu

3.7 km, nahoru 64 m, dolů 62. Trocha lesem přes kořeny, asfalt/zpevněná cesta. Povedlo se mi chvilku usnout a ani mne moc nerozhodilo zjištění, že neběžím jako druhý Modrý, ale Oranžový okruh. Tenhle je rychlovka a navíc prý i běhatelný v silničkách… No závodky jsem si žádné nezabalil, takže volba padla na GEL-NIMBUS 25, které jsem si vzal primárně jako pohodlné bačkůrky na pauzy mezi běhy. Začátek, cca 600 metrů, je stejný jako na červeném okruhu. Tedy lesem, do kopce a přes kořeny. Boty na to zrovna nemám, ale i tak letím a hned po těch kořenech začíná silnice a i ty pohodlné bačkůrky najednou ožívají. Ještě chvilku je to do kopce a pak se to láme a následuje opravdu rychlý seběh. Kdyby se mi nerozvázala tkanička, tak by byl zatraceně rychlý, takhle byl jen sakra rychlý. Na konci kopce dolů, kde fakt letíte, je prudká doprava, do houští. Chvilku váhám, ale když už jsem na skoro na úrovni odbočky vidím díru a letím dál. Konec je stejný opět jako červený okruh, takže už vím, co mne kde čeká a do cíle přibíhám v čase, na kterém byste ani neřekli, že jsem pekelně unavený, bez síly a že posledních cca 800 metrů běžím s rozvázanou tkaničkou, tentokrát na druhé botě. :-)

Modrý okruh

8.7 km, 193 metrů nahoru, 201 dolů, louky, cesty, trail, technicky nahoru i dolů, takže opět v FUJISPEED. Trochu se mi povedlo i večer ještě na chvilku usnout, protože každá minutka se počítá. 

Je neděle 02:49 a já vyrážím na svůj poslední okruh. Na začátku je taková otáčka kolem areálu, což ve tmě není úplně příjemné, ale co naděláte. První část trasy je vedena primárně po loukách, ve dne tu muselo být pěkné horko, v noci tu je mlha. Vidět je opravdu asi tak jen na 10 metrů, ale reflexní značení trati je naštěstí kvalitní, a i když by mohlo být kvůli té mlze trochu v menších rozestupech, tak se dá běžet celkem slušným tempem. Pak přichází les a hlavní stoupání na trati ke Čtyřem palicím. Stoupání se postupně zvedá, chvíli se běží stezkou pro králíky (zarostlé tak, že běžíte v předklonu) a těsně před vrchem stezka přechází v kořeny a kamení. Na vrchu není vidět nic a chvilku mi trvá, než najdu další odrazku. Jsem celkem rád, že nemám kolem sebe žádného soupeře, protože kleji jak dlaždič. Pak následuje technický seběh. Není tak strašný, jak ten na Červeném okruhu, ale v noci to není žádný med a běžet to je dobrý adrenalinový zážitek. Následuje opět pasáž po loukách a v mlze. Prý tu jsou někde překrásné meandry Svratky, ale kromě několika lávek, kdy ta poslední byla jen dvě prkna bez zábradlí, nevidím nic. Pak už vidím vesničku poblíž startovního areálu, probíhám kolem Milovského rybníka, který se na zbylých dvou okruzích běžel z druhé strany, poslední zatáčka do lesa a následuje cílová rovinka. Paráda, mám hotovo a mohu jít zkusit ještě spát. Jsem utahaný, je mi zima (venku 10℃, ale mně přijde, že je pod nulou).

Zbytek týmu postupně dobíhá svoje třetí rotace a smekám před nimi, protože všichni podávají snové výkony, všichni jsou úžasní. Ani byste neřekli, že máme za sebou organizaci dvou závodů ve dvou městech těsně před touhle štafetou. Snové nakonec je i celkové umístění, protože dobíháme na celkovém 8 místě, prostě fantazie.

Běhej Lesy Týmovka, je jedinečný zážitek. Je to vlastně takový běžecký festival. Máte jeden kemp, areál s doprovodným programem, žádné přesuny… Jako koncept to má rozhodně budoucnost. Pár mušek na kráse by se našlo, ale na to, že to byl první ročník, tak je ani nemá smysl zmiňovat. Pokud bude možnost, tak si tohle opět rád zaběhnu a vřele doporučuji.

UniCredit Pražská Štafeta 2023

Můj pomyslný závěr jarní části sezóny. 4x5 km (reálně i dle RunCzech pouze 4,8 km) v pražské Stromovce. Jediné převýšení je kopeček u planetária, ale vzhledem k tomu, jak rychle se běhá pětka, tak i ten rozhodně pocítíte. Vzít si cokoliv jiného než METASPEED SKY+ by byla nerozvážnost. Ve firmě jsem letos, společně ještě s kolegyní, organizoval naše firemní týmy. Celkem jsme jich měli lehce přes dvacet. Za náš tým jsem startoval, jako první běžec. Po zkušenosti z loňska, kdy jsem ztratil minutu a půl v davu, než se celé startovní pole pořádně rozběhlo, jsem se šel postavit blíže startovní čáře. No nějak se to stalo, že jsem stál hned v druhé řadě, což bylo fajn, protože jsem věděl, že nebudu o nikoho zakopávat, ale zase to znamenalo, že ten start bude opravdu rychlý. Zazněl výstřel a my letíme. Ale jako fakt. 

Těsně po seběhu do Stromovky slyším vedle sebe: „Chlapi měli by jsme to trochu uklidnit vždyť to valíme tři na kilák!“, koukám na hodinky a ano sice jsme trochu ubrali, ale stále je to fičák, tak souhlasně odpovídám, že je nejvyšší čas zpomalit. No i tak máme první kilometr celkem dost pod čtyři. Trochu to stabilizuji, ale i tak je to prostě rychlé. Běžím na kyslíkový dluh. Vím, že víc ze sebe už nevyždímám, protože veškeré zásoby síly a energie jsou prostě už vyčerpané. Nevnímám, co je kolem mne, prostě jen běžím. Těsně po třetím kilometru je v zatáčce občerstvovačka, ani nebrzdím, jen přijímám nabízený kelímek, který záměrně lejí více na sebe než do sebe. 

Rovinka, zatáčka, delší rovinka, zatáčka, kopeček kolem planetária a předposlední rovinka, poslední zatáčka, kde slyším jásat známý hlas, což mne v tu chvíli neskutečně nakoplo, takže do cílové rovinky vbíhám, a ještě trochu zrychluji. Nenazval bych to finišem, ty umím daleko lépe, ale nějaké to zrychlení tam ještě bylo. Na předávce na mne už čeká kolegyně, s kterou se smějeme nechápavým pohledům přítomných atletů. Abych vysvětlil… Já běhám 5ku pod 20 minut kolegyně zase nad 30. Takže na předávce vždy nastává vtipná situace, kdy se kolegyně jde chystat mezi takové ty chrty, sporťáky a atlety, kteří jen koukají a říkají si „co tady jako tahle dělá?“. Pak dovalím já a ona odbíhá, před těmi sporťáky. Sice jí pak všichni předběhnou, ale my se tím bavíme.

Postupně dobíháme, všechny naše týmy a všichni mají obrovskou radost. Měli jsme i několik běžců, pro které tohle byl první závod a o to více si to užili, což mi vynahradilo drobné naštvání na sebe, že jsem neměl až tolik času na koordinaci celé téhle akce. Já jsem kaput, ale šťastný, protože vím, že mi tímhle končí jarní část sezóny a že si konečně trochu odpočinu a zase se vrátím i k nějakému tomu normálnímu tréninku.

Myšlenka závěrem

Štafety jsou vždy týmová záležitost, což umocňuje jak váš výkon, tak i zážitek a je jedno, jestli je to rychlovka na oválu, štafeta v parku nebo víkendové dobrodružství. Každopádně to stojí za to zažít. Jestli se pro něco takového rozhodnete, tak určitě i dobře zvažte potřebnou dobu na regeneraci. Já už si standardně beru den volna před i po, a letos jsem si dokonce i díky vloženým Běhům Advenťáka naplánoval celý týden dovolené mezi Labem a Týmovkou. Regenerace je obzvláště důležitá, pokud jste blázni jako já a jdete pět štafet v rozmezí cca jednoho a půl měsíce.
Teď už jdu odpočívat a přeji krásné léto.