Budou tomu už téměř dva roky, co jsem tohle slovní spojení zaregistroval poprvé. Stezka Českem je dálkový trek, jehož "otcem" je dobrodruh Martin Úbl. Dělí se na Severní a Jižní stezku, kdy každá měří přibližně 1000 km. Na Facebooku má SČ velmi početnou fanouškovskou základnu, kterou nyní tvoří 34 000+ členů a každým dnem další nadšenci přibývají. Stejně, jako jsem předloni přibyl já!
Poprvé!
Hned na konci roku 2020, kdy jsem skupinu objevil a přidal se k ní, jsem si začal pohrávat s myšlenkou se na SČ vydat také. Pochopitelně ale běžecky, jak jinak taky že? Slovo dalo slovu a hned v červnu 2021 byly vytištěny všechny etapy a sestaven podpůrný tým! Já stál v druhé půlce června na Nejzápadnějším bodě ČR a byl odhodlán běžet na východ. Plán byl hodně optimistický a mě nepouštěla dobrá nálada a úsměv na rtech, ani při drobné kolizi cestou na západ, tím pádem opožděném startu oproti plánu a vlastně všechno co následovalo už pak bylo tak trochu oproti plánu. Vlastně hodně pozadu! Co čert nechtěl, zvrtnutý kotník mi po necelých 4 dnech a rovných 400km k tomu vystavil stopku!
Stezka nebo moře?
Nedalo mi to! Když jsme letos s Baruš plánovali naši první společnou dovolenou, nestihla vyslovit ani slovo plavky a já už myslel na spacáky, karimatky a spaní venku. Dlouho jsem o tom snil a nakonec se mi dostalo nádherné podpory, ale moře jsem slíbil, takže určitě někdy taky bude! Někdy... Začalo plánování Stezky! Výbava se mi hromadilo v pokoji a já už nemohl dospat první červencové neděle, kdy jsem měl odjíždět za Baruš do Beskyd! Od ní byl v plánu přesun na východ.
Balení...
První červencové pondělí měla Baruš dopoledne ještě nějaké povinnosti ve Frýdku. Odpoledne jsme věnovali inline bruslím a následně balení. Já vesměs přijel s krosnou připravenou vyrazit! Baruš byla sbalená coby dup! Čekal nás velmi krátký spánek, abychom ráno vyrazili co nejdříve. Štěstí v neštěstí nás ráno vzbudil vydatný déšť, který se táhnul napříč Beskydy a vidina moudřejšího odpoledne nikde. Rozhodli jsme se tedy ještě úterý strávit doma odpočinkem! A zásobováním našich bříšek dobrotami. Nikdo nevěděl, jestli na Stezce třeba hned první den nepojdeme hlady (to byl Baruš největší strach :-D). Mně zase trápily moje největší dvě fóbie, ze tmy a pavouků! Do půlnoci jsme však stihli vše nachystat a tak jsme zalehli včas, abychom byli na následující den plni energie.
Vstávat a jít nebo cvičit? Už ani nevím, jak to má být :-D
Tohle ráno bylo rozhodně moudřejší předešlého večera a tak nám už nic nebránilo konečně vyrazit! Je středa půl 8 ráno a my vyrážíme s krosnami na autobus. Čekala nás asi 2,5 hodinová cesta Frýdek - Třinec - Návsí - Bukovec (nejvýchodnější obec ČR) odkud to bylo něco málo přes 2,5km. Na Nejvýchodnějším bodě ČR se nacházíme chvíli před 11h. Po pár fotkách vyrážíme vstříc našemu dobrodružství. Cíl jsme měli jen jeden a to západ!
Přes Komorovksý Grúň, chaty Girová a Studeničné, jsme se dostali do Mostů u Jablůnkova, odkud jsme pokračovali už jen strmě vzhůru přes chatu Skalku (kde jsme se rychle občerstvili) a dál až na Slovenskou hranici přes Velký a Malý Polom až na Bílý Kříž, kde jsme se rozhodli přenocovat.
V nohách jsme měli po 9 hodinách necelých 33km a bylo na čase se někde uvelebit. Turistický přístřešek u experimentálního ekologického pracoviště zdál se být né úplně stavěný na spaní, tak jsme si ustlali u cesty pod stromem. Stavění tarpu proběhlo napoprvé na jedničku! Po čaji, něčem drobném k večeři a hygieně, jsme ulehli ke spánku.
Ačkoli měla Baruš teplejší spacák s komfortem do 4°C, tak ani to ve zdejších 11°C nebylo dostačující. Zatímco já si tam před spaním skotačil v mých oblíbených spacích trenýrkách (které tu pochopitelně nesměly chybět), Baruš klepala kosu ve všem co měla s sebou. Po několika pokusech spát každý ve svém spacáku, v obou spojených k sobě, či jenom v mém, se pořád klepala jak ratlík! Ani nevím jak, ale nakonec jsme usnuli ve spojených spacácích, ale namačkaní v mé půlce. Tak to teda ne, ještě do rána jsem Baruš stihl zapnout jen do jejího a sebe do svého! A tak to nakonec vydrželo.
Vzhůru na Lysou! A na Smrk...
Ačkoli nás někdy nad ránem vzbudil svým časným příjezdem pracovník zdejšího experimentálního ekologického pracoviště, nenechali jsme se ním rušit. Vstali jsme si něco po 8h a zatímco se nám vařila voda na čaj a kaši, jsem nám zabalil naše spací propriety. Snídaně, hygiena a kolem 10h, jsme vyráželi směr Lysá hora.
Přes Visalaje a Zimný nebyla cesta tak prudká a první kilometry jsme na probráni měli dokonce z kopce. Pak přišla klasika až na vrchol! Znám tuhle trasu z LHUT a řeknu vám, běžet to s běžeckou vestou a nebo jít s téměř 10kg krosnou je fakt velkej rozdíl.
Na Lysé nesměla chybět pauza na sváču. U mě to bylo alko a nelka pivo, kyselica a klobása, Baruš zvolila jen čaj a tyčinky. No ještě, že má mě, kterej jí za dva!
Po asi 1,5h vyrážíme dolů směrem k Šanci odkud nás už bude čekat jen výstup na Smrk! "Jen" asi nejvíc zákeřné označení Smrku, které může být. Ačkoli jsme po cestě trochu zmokli, nebylo to nic hrozného a víc jsme byli splaveni od potu. Na Smrk od Šance jsme šli po žluté poprvé a troufám si říct, že naposled. Alespoň s plným nákladem na zádech. Byl to teda pořádnej prďák!
Na Smrku jsme vzhledem k pokročilé denní době začali řešit spaní. V itineráři se nám nabízela chata Dukla na Čeladné. Ta však ten den hostila svatebčany! Nakonec nám útočiště poskytla sestra Baruš, která na Čeladné bydlí, ale tou dobou byla zrovna na dovolené. Stačilo se k ní jen dostat přes půl Čeladné. Stopli jsme si tedy moc milého řidiče, který se zrovna našim směrem vracel s dětmi z výletu a nechali se vyhodit před Siestou, kde jsme si stihli ještě rychle objednat večeři. Ze Siesty jsme to měli už kousek. Po dnešních 32km a téměř 10h na nohách jsme byli vyřízení víc než dost a tak teplá sprcha a postel rozhodně bodly... Děkujeme Sisi! ❤️
Čerství a voňaví!
Jeden by nevěřil jak moc dokáže teplá sprcha a postel! Po ranní hygieně nastal čas opět vyrazit. V plánu byl přesun autobusem z centra Čeladné na její okraj, abychom navázali tam, kde jsme předešlý den skončili. Kromě autobusu jsme stihli ještě pekárnu u zastávky a hned bylo ráno příjemnější, když jsme si před naší cestou dali pár dobrot!
Čekala na nás Kněhyně! Tý jo, tak teď nevím jestli po ránu nebyla horší než ten Smrk! Nekonečné stoupání, nikde však ani noha, dokonce ani na vrcholu, ten mě však moc neoslovil. Výhledy cestou nahoru však byly fascinující! ❤️
Přes Čertův mlýn, Tanečnici a Stezku Valašku, přicházíme na Pustevny. Začíná docela pršet a tak se není čemu divit, že tu zase chvíli pobudeme i s jídlem pochopitelně!
Déšť nepolevuje a my řešíme, co dál. Zkoušíme Trail Angel Janu ze Zubří! Voláme jí a ptáme se na možný azyl, s tím, že bychom někdy po 19h mohli dorazit. Cestou nás ještě čeká Radhošť, Pindula a Velký Javorník, který s ubývajícími silami taky pěkně štípnul!
Ze Stezky se odpojujeme kousek za ním na Kamenárce a vydáváme se směrem k Zubří, odkud nám jede naproti! Jako její první stezkaře nás uvítala s otevřenou náručí, 3 pejsky a dokonce nám i jela naproti, když jsme se s asi hodinovým zpožděním konečně blížili na smluvenou cestu. Našli jsme se a už si nás veze domů! Chvíli jsme povídali, ale vzhledem ke značné únavě, jsme už jen poprosili o sprchu a místo ke spánku! Jana nám nabídla místo v jejích sauně na zahradě. To byla paráda! Děkujeme!
Grande finale!
Po přibližně 8 hodinovém spánku se ráno ještě zastavíme v místním krámu, nakoupíme věci na cestu. Jana nás ještě s pejsky pár kilometrů doprovází a asi po dvou kilometrech se odpojuje a náš čeká ještě kilometr a půl vysokou trávou na Kamenárku, kde jsme předešlý den skončili.
Zde se v přístřesku v klidu nasnídáme a kolem 11h vyrážíme na závěrečných 14,5km směr Hodslavice. Čeká nás už víceméně jen hřeben a seběh do zmíněných Hodslavic, kde tato Beskydská etapa končí.
Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě pár hodin do západu slunce, rozhodli jsme se ještě chvíli pokračovat. Čekala nás rovina převážně po silnici mezi městy. Žádná zábava a my už se viděli v teple domova. Když nás na posledních pár kilometrech zastihl další vydatný déšť padlo rozhodnutí naší cestu ukončit právěve Starém Jičíně, který jsme měli před sebou.
Vygooglili jsme si místní hospůdku na náměstí a posledních pár hodin před odjezdem směrem Frýdek jsme strávili zde u dobré jídla a pití!
Resumé...
Během našeho 4 denního putování Beskydy jsme zvládli celkem 115km/5000m+ a zažily spoustu krásných společných zážitků, které nám už nikdo nevezme! ❤️
P.s. Těšíme se na pokračování...
