UltraLanovky jsem se letos zúčastnil již podruhé. Loni, stejně jako letos, je součástí tzv. Looping Monster série. Ta se však letos bude muset obejít bez mé účasti, jelikož mám v plánu po Ultralanovce účast už pouze na Big Bear's Backyard Ultra za 10 dní. 

Přípravy 

Letošní přípravy na UltraLanovku byly nemalé. Po 2 letech jsem se totiž na přelomu února a března rozhodl pro výzvu zvanou #verticalweek, během které se mi v rámci jednoho týdne podařilo nastoupat přes 20 000 výškových metrů a zakončit tak poměrně slušnou zimní přípravu. Na tu však o 2 týdny později navázal ještě jeden týden s nemálo nastoupanými výškovými metry. Ty mě bohužel ke konci týdne trochu "knockoutovaly" a pravděpodobně jsem si uhnal zánět achilovky. Týden před UltraLanovkou byl tedy spíše rekonvalescenční formou 2 návštěv na fyziu a téměř nepřetržitého používání masážní pistole, mazání přetížené achilovky a odpočinku. 

Den D

V pátek, v den startu, mě ještě čekaly pracovní povinnosti a Barunku neodkladná cesta do Prahy. Všechno jsme nakonec stihli a kolem půl 9 večer mohli vyrazit směr Bratislava. Na Kamzík, dějiště UltraLanovky, jsme dorazili chvíli po 10 hodině večer. Po registraci a pozdravech s přáteli, jsem se odebral do auta, chystat si vše potřebné na následujících 24 hodin. To nejdůležitější jsem si nachystal do stanu v prostoru startu/cíle. Zbytek nechal v autě, které jsme měli podél tratě kousek opodál. 

Jdeme na to!

Těsně před půlnoci se společně s asi 75 dalšími běžci scházíme u horní stanice lanovky na Kamzík a nemůžeme se dočkat blížícího se startu. 3, 2, 1 a je odstartováno! V prvních dvou kolech se držím Paťa Hrotka, s kterým držíme obě kola okolo 19 minut. Mě se však už od prvního seběhu hlásí levá achilovka, která dává najevo svoji nevoli a tak Paťa nechávám pokračovat a sám volím přijatelnější tempo.

Po prvních 4 kolech mě bolest achilovky dohání ke krátkému zastavení a použití ledu ve spreji. Ten na pár kol sice zmírňuje bolest, ale později se achilovka ozývá znovu. Rovnou se převlékám, jelikož to před startem vypadalo na pořádnou kosu. Ta však nebyla, a tak ještě v noci volím kraťase. Nad raném dostávám v horkém čaji sypací brufen proti neustupující bolesti. Ráno se zdá achilovka lepší a s východem slunce jakobych ožil. Do cca. 9 ráno se mi stále daří držet většinu kol pod půl hodiny, až na ty, kde jím a nebo se převlékám. Do oběda jsem na čísle 26 a pomyslím si, jak by to bylo fajn, kdyby to takhle šlo i po zbytek dne. 

Počasí se drží v příjemných plusových teplotách a síly stále ještě nějaké jsou. Do 15 hodiny se daří nakroužit 30 okruhů a na řadu přichází Baruš. Po prvních 2 společných kolech, mém 31. a 32. čekáme do 16 hodiny v prostoru startu/cíle na překvapení od organizátorů. Tím je tematický dort pro všechny účastníky UltraLanovky. 

Po kousku dortu se se mnou Baruš pouští ještě do dalších dvou kol a hlavně seběhy po jejím boku slušně ubíhají. Nahoru si jdu vždy svoje tempo a čekám na Baruš při občerstvení, ať se do dalšího kola zbytečně nezdržujeme. 

Po 4 společných kolech se před západem slunce vydávám do dalších 3 sám, resp. bez Baruš, jen s ostatními běžci na trati. Hlavou se mi pořád honí, kolik jich ještě tak můžu dát. Kolem 19 hodiny mám na kontě už 37 kol. Do půlnoci zbývá necelých 5 hodin, ale některé okruhy jsou už značně pomalejší, než byly o pár hodin dříve. Pořád se ale snažím držet okruh maximálně do 45 minut i s občerstvením. 

V hlavě odhaduji ještě tak 7 okruhů, když se nebudu úplně flákat. Kolem půl 11 dokončuji 42. okruh a už se mi moc do dalšího nechce. Po chvilce rozmýšlení se však hecne Baruš, že půjde ještě se mnou, a tak jdeme 43. okruh zase spolu. Ten finišujeme přesně 40 minut před půlnoci a ikdyž vím, že bych ještě jeden stihl, rozodnu se už nejít. 

Verdikt 

Cíl zvládnout více okruhů než loni, tedy 44+, byl blízko. Zároveň ale tak daleko. Ikdybych šel ještě jedno kolo, na které jsem měl čas, skončil bych se stejným počtem jako posledně a tedy svůj cíl stejně nesplnil. Ukončit po 43. okruzích pro mě bylo symbolem "vhozené rukavice", abych se za rok zase vrátil. Nakonec se mi tedy na 43. okruzích podařilo zdolat vzdálenost necelých 132km s 8515 výškovými metry. A společně s Barčinými 5 koly a zaokrouhlením na číslovku 50, jsme přispěli na konto n.o. Plamienok rovnými 100€.

Závěrem díky všem, kteří se na této akci podílejí! A ačkoli jsem řekl, že už nikdy (to říkám vždy), za rok nás tam máte s Baruš zas!

#vašeghanskástřela