Správný úvaz tkaniček může ovlivnit pocit z běžeckých bot. A taky dokáže vyřešit velké množství potíží.

Zná to každý běžec. Nějaký problém s běžeckou botou. Po prvním obutí sedí tak, jak má. První běh úplně bez problémů. A po pár bězích si začnete všímat pálení plosky nohou, bolesti v oblasti paty, otlačené Achilovky, bolestivých prstů na nohou … Ale vždyť bylo vše v pohodě. Tak co je jinak?

Při běhu noha pracuje, otéká a stále mění tvar. Ano, chodidla jsou v podstatě dokonalé pružiny a pracují tak, jak byly přírodou stvořeny. Další věcí, že s naběhanými kilometry, dny, týdny, roky, se noha také může pozměnit a pak i bota, která vám vždy seděla, dělá najednou neplechu. Co s tím? Ano. První přijde běžci na mysl vyměnit značku bot. Ale tohle nemusí být řešení. Někdy stačí jen drobnost, a to využít variabilitu šněrování tkaniček.

Mám tu několik úvazů, které mohou pomoci s různými potížemi.

Klasický úvaz         

Ano, jsou mezi námi takoví, kteří koupí botu, obují ji a můžou běžet desítky km. Tkaničky pouze utáhnou. Těmto lidem klasický úvaz vyhovuje, nikde netlačí a drží botu tam, kde má být.

Převrácený klasický úvaz                                                                                                                                                 

Ten poslouží lidem, kteří potřebují mít botu dotaženou napevno, aby se tkaničky ani nehnuly. Použijí jej v okamžiku, kdy se jim bota stále povoluje. Tkanička jednoduše neprochází zevnitř ven, ale naopak zvenčí dovnitř. Tohle vázání si dokážu představit na tretrách a u krátkých krosů, kde musí bota zůstat pevně zavázaná.

Zafixování paty                                                                                                                                                                    

Asi nejčastější varianta úpravy šněrování běžeckých bot. Používá ji velká spousta běžců. Jedná se o využití poslední dírky na botě. Tím, že tudy prostrčíte tkaničku, zamezíte posunu paty a celkově nohy v botě, a ve značné míře eliminujete pálení plosky nohou a odírání paty v oblasti Achillovy šlachy. Jak tkanička obepne horní část nártu, tím zafixuje chodidlo pevně uvnitř boty.

Rovnoběžný úvaz                                                                                                                                                           

Tento styl šněrování pomůže běžcům s vysokým nártem nebo širokým chodidlem. Úvaz není tak pevný a tím se v botě vytvoří o něco více prostoru pro chodidlo. Rovnoběžný úvaz se vytvoří tím, že se dírky spojí rovnoběžně a při postupu vzhůru se vždy jedno očko vynechá, než jde tkanička na opačnou stranu.

Úvaz z vynecháním                                                                                                                                                        

Tento typ úvazu je variantou klasického šněrování v místě, kde něco tlačí v oblasti nártu. Nebo je tkanička krátká, ano, i to se může stát. V místě, kde tlačí, vynecháte u klasického úvazu jedno očko z každé strany. Jednoduché a efektivní řešení.

Úhlopříčný úvaz                                                                                                                                                             

Tento úvaz není příliš častý, ale jeho efekt může pomoci běžcům s dominantním či přizvednutým palcem. Úvaz se dělá tak, že vedete tkaničku z dírky nejblíže palci do poslední dírky na nártu křížem. Ve druhém směru střídáte dírky cik-cak. Tímto způsobem se nadzvedne část svršku nad palcem a tím eliminujete dotek palce s pleteninou.

    Tohle jsou asi ty nejdůležitější úvazy tkaniček a také nejpoužitelnější.

    Ještě jedna drobnost ke konci. Doporučení… Zavazujte si tkaničky na dvojitý uzel. Není nic víc k naštvání, než když se vám rozváže tkanička např. v tréninku na dráze nebo při závodě. Dvojitý uzel tohle nedopustí.

    Hodně šťastných kilometrů!

    autor
    portrait

    Jan Adámek

    Obchodní zástupce z Valasske Mezirici

    Věková skupina: M40

    Mé disciplíny
    Terénní běh 10 KM Půlmaraton horské běhání

    Další blogy