Jak jsme se měli v Budapešti na Asics FronRunner setkání, které se konalo v době mistrovství světa v atletice v Budapešti? Pokusím se nastínit a podat co nejvěrněji, jaké to tam bylo.

Týdny a dny před

Jakmile bylo oznámeno, kde se bude konat Team Meeting, strhla se mela o to, abychom se dostali do Budapešti v co největším počtu. Nakonec se to povedlo třem z nás: Zorce, Matějovi a mně! Byli jsme opravdu nadšení, protože dostat se do tohoto výběru, bylo privilegiem. A nejen to, že se setkáme se 150 členy AFR z 30 zemí celého světa, ale koná se přeci MS v atletice! A my budeme u toho!

Týdny utíkaly a byly najednou jen dny. No, ale jak to tak bývá, vždycky se něco musí zkomplikovat – den před odjezdem, ve 21:30 nám dopravce oznámil (pomocí SMS), že nám „odpojil“ vagon vlaku, kterým jsme měli do Budapešti odjet. No, naštěstí se vše podařilo vyřešit a zamluvili jsme si místa v jiném vlaku.

OK! Dobalit a ráno tradá do Maďarska.

Den no. 1 - odjezd a SHAKEOUT run

Ráno rychlá snídaně a pak do Brna, kde jsem přisedl do vlaku k Zorce. Cesta uběhla v klidu a za 5 hodin už jsme vystupovali v Budapešti. Z každého plakátu, z každé volné plochy na nás volalo, že se zde koná MS v atletice – pro spoustu lidí sportovní událost roku.

Sluníčko nás nenechalo na pochybách, že se podle všeho bude snažit a trošičku nás opeče do červena. Chystalo pro nás překvapení v podobě nejteplejších dní roku v Budapešti.

Po 20 minutách chůze (kolem ASICS House) jsme dorazili na hotel, rychle se převlékli a odběhli se fotit. Jak fantastické bylo potkat se znovu s lidmi z jiných týmů! Ač se nevidíme často, i tak se z nás stávají při těchto setkáních opravdoví přátelé. Proběhlo focení, natočila se nějaká ta videa a chvíli na to dorazil i Matěj. Hurá! Byli jsme kompletní. Společně jsme zašli na akreditaci, udělali první společné fotky. Potom přišlo první překvapení v podobě obrovského přivítacího kitu v podobě oblečení s motivem Mistrovství světa v atletice a také krásných funkčních tílek, šortek a ponožek. Co nám však vyrazilo dech, byly v nádherné červené barvě vyvedené ASICS Meta Speed SKY+. Většina z nás si na první běh tuto kombinaci oblékla.

Shakeout run započal před hotelem, kde David slíbil překvapení, které si vyzvedneme po cestě. Jakmile jsme přiběhli k ASICS Housu, bylo nám jasné, jaké překvapení myslel. Policejní doprovod, který před námi uzavíral ulici Andrássy až k Náměstí Hrdinů. To náměstí, kde byl oranžový koberec a cílová rovinka chodeckých a maratonských soutěží. Myslím, že běh, následnou párty na Náměstí Hrdinů a běh zpět jsme si všichni – běžci, policisté i náhodní diváci a kolemjdoucí – maximálně užili. Zakončili jsme jej maximálním sprintem k hotelu. Poté jsme ještě se Zorkou a Matějem udělali okružní klus po krásách Budapešti.

Večer nás čekala návštěva Asics Housu, kde k nám promluvil CEO pro Evropu Carsten Unbehaun, David i Piotr. Vyzdvihli myšlenku Sound Mind Sound Body, ukázali nám, kam směřujeme. Poté jsme se odebrali k jídlu a hovorům s ostatními členy AFR. Ale zachtělo se nám i trochu nočního života v Budapešti, a tak jsme společně zašli na drink. Potom už spát, ať je síla na další den.

Den no. 2 – ASICS FrontRunner Champiponships

Po vydatné snídani se nás všech 150 přesunulo na loď, která nás po Dunaji odvezla na Markétin ostrov. Tento ostrov je rájem sportovců v Budapešti. Původně nábožensky velmi exponované místo – jméno má po sv. Markétě, která žila v klášteře na ostrově – se změnillo v oázu relaxu, klidu a sportu. Nachází se zde termální lázně, plavecké bazény, japonská zahrada, promenády atd. Obvod ostrova lemuje běžecká trasa a v neposlední řadě atletický stadion Margitszigeti Atlétikai Centrum.

Po příchodu jsme byli rozděleni do 12 týmů a opět se z nás stala tak trochu Babylonská věž – spousta různě mluvících lidí na jednom místě. Avšak vždy jsme našli společný jazyk.

Počasí se na nás opět chystalo vyřádit. Čekala nás teorie i praxe několika atletických disciplín – 100 m sprint (technicky složité starty z bloků), skok daleký, štafety – STICK!!! – a vrh koulí. Každý si prošel všechna stanoviště. Pak to přišlo. Soutěže týmů mezi sebou. Byl jsem postaven na start 100 m sprintu. Tady jsem tušil, jak asi dopadnu. Není to má silná stránka, ale snažil jsem se. V rozběhu jsem skončil na hezkém šestém místě. Co na tom, že to bylo místo poslední… Ostatní z týmu č. 9 se činili při jiných disciplínách. Asi jsem se osvědčil a vyzkoušel jsem si i štafetu na 4 x 100 m… Dotahoval jsem se na postupové místo, ale nevyšlo to o malý kousek. Nevadí. Bylo to skvělé, cítit ten týmový duch.

Musím ale uznat, že byly vidět fantastické výkony na všech stanovištích. Všichni ukázali co znamená #OneTeam a #SoundMindSoundBody. Přesně o tomhle je filozofie ASIC FronRunner komunity.

Matěj se tady blýsknul fantastickými výkony na štafetách a Zorka si vytvořila osobní rekord na 400 m trati. Tohle prostě sedlo!

Mimochodem. Většina z nás si z těchto soutěží odnesla fantastický suvenýr – vypálená tílka na tělech. Slunce se opravdu snažilo. A to nám to nejlepší ještě neukázalo!

Ještě jsme s Matějem, Zorkou a Gerim zašli na maďarskou specialitu – Halászle – fantastická rybí polévka! Matěj si tohle prostě musel splnit a já se jen s chutí přidal.

Klapka, střih! A nastal večer v Budapešti. Legendární Black Hat Party v klubu Veranda přímo naproti Národnímu atletickému centru, kde se konaly soutěže v rámci MS. Co bylo přítomno: skvělé jídlo, pití, hromady legrace, hudba od DJ´s a tanec! Do pozdních večerních hodin se tančilo a bavilo na 110%.

Den no.3 – Fandění, relax i zlatý hřeb

Ráno budíček. Ano, trochu jsme si přispali, ale potřebovali jsme to. Snídaně a šup fandit do davu ženským účastnicím maratonu. Neskutečné, jak se dokážou v tomhle pekelném vedru koncentrovat na výkon. A ta technika! No radost pohledět. Počkali jsme si až na poslední účastnici, protože si také zasloužila potlesk a energii, kterou jsme dávali dostatečně najevo i pouhým kolemjdoucím a pak využili možnosti volna.

A jak? Návštěvou lázní Gellert. Chtěli jsme ulevit unaveným nohám a svalům, což se bohatě podařilo. Léčivý dotek vody byl více než citelný! Tyto lázně můžu jen doporučit a doufám, že jsem zde nebyl naposledy. Vtipné bylo, kolik z nás se tam vydalo. V jednu chvíli jsme zaplnili skoro polovinu venkovního bazénu.

Odpoledne jsme se všichni přesunuli na loď, která s námi udělala úžasnou okružní plavbu po Dunaji. Obepluli jsme celý Markétin ostrov. Viděli parlament, hrad, ostrov … Krásné město ta Budapešť. Opět bylo na palubě skvělé jídlo a zábava. Ke konci plavby byl vyhlášen vítězný tým soutěží z předchozího dne a pak to přišlo. Loď zakotvila u Národního atletického centra – stadionu vystavěného pro konání MS v atletice 2023. Příchod na stadion mi vháněl slzy do očí (ano, jsem trochu cíťa). Ta energie byla cítit úplně všude a přímo rozechvívala horký vzduch na stadionu. Viděli jsme světové výkony v různých atletických disciplínách – bězích, štafetách, hodech, vrzích, skocích o tyči. Bylo úžasné sledovat nejen atlety, ale i fanoušky, kteří byli jako v transu, když zrovna atleti jejich země bojovali o cenné kovy. A také bylo neuvěřitelné, jaké ticho zavládlo před sprinterskými disciplínami a po startovním výstřelu…. BUM!!! Ohlušující hřmot 70 tisíc hrdel hnal ty nejlepší z nejlepších k jejich výkonům! Pohádka!


Den pomalu končil a my jsme se uložili ke spánku

Mnozí s myšlenkami, že s takovou vervou a odhodláním další den poběží závod na 6 km v centru Budapešti.

Den no. 4 – MASS RACE

Ráno už bylo horké! Šli jsme opět fandit, tentokrát mužskému maratonu. A opět jsme odcházeli s obdivem.

Ale také jsme věděli, že za pár hodin budeme na části trati i my.

Pořadatelé zkrátili trať z původních 10 km na necelých 6. Bylo zcela zřejmé proč. Budapešť se probudila do nejteplejšího dne roku. A my se chystali běžet.

Dovolím si popsat závod z mého pohledu.

Rozklusání na start se nedalo popsat jako warm up, protože horko už bylo. Šlo mi spíš o to, rozhýbat ztuhlé, lehce bolestivé svaly a šlachy, protože starty z bloků a sprinty předevčírem si vybraly svou daň. Ale nic co bych nezvládnul.

Horko sálalo nejen ze slunce, ale i z těch 4000 lidí okolo mě. To k tomu patří. Zase jsem byl moc vzadu. Věděl jsme, že mě čeká prodírání se kolem pomalejších běžců, ale já chtěl být s Matějem a Zorkou na startu. Každý jsme měli svou taktiku. Já chtěl zkusit tempo 3:35 / km. Sice odvážné, ale říkal jsem si, že je to jen 6 km. Stejně o nic nešlo. Jen o zábavu a běh. Ale ono šlo… Šlo o to, být toho součástí, na tohle jsem se strašně dlouho těšil a přeci si to jen tak nebudu klusat.

10, 9, 8, ….. 3, 2, 1, BÁC! Start! Tak šup, neste mě moje nožičky, máme před sebou pár kilometrů. Přesně jak jsem čekal. Prvních asi 500 m bylo jako fartlek – běh, brzda, běh – daň za pozici více vzadu. Potom se mi povedlo najít rytmus a tempo šlo rapidně nahoru. Horko bylo, to ano, ale vzhledem k aklimatizaci na teplo v tréninku to vcelku šlo. Na trati jsem potkával přátele, kteří se s tratí prali po svém. Když jsme je míjel, naznačil jsem, ať se zařadí za mě a pokusí se držet. Tohle mě bavilo. Závod utekl opravdu rychle. A jak jsem dopadl? Trať jsem zaběhl v čase 20:40 a to bylo tempo, které jsem si zvolil. Co se týče umístění, skončil jsem na 82. místě celkově a 12. v kategorii zralých běžců. Byl jsem spokojený.

Po doběhu jsem ještě fandil dalším běžcům, mám to rád. Oni se strašně snaží a také si zalouží svůj kousek slávy. Proběhlo focení, objímačky s ostatními FrontRunnery. Všichni vypadali spokojeně a šťastně.

Matěj si splnil předzávodní cíl a 5 km uběhl pod 20 minut. Celkově zaběhl závod moc hezky.

Zorka si udržela stabilní tempo a v cíli byla unavená, ale vypadala šťastná.

A tohle byla tečka za #internationalMeeting. Rychlá, ale krásná a intenzivní.

Budapešti, na tohle budu dlouho vzpomínat. Tyhle chvíle a všechny druhy a intenzity zážitků budou v mé mysli a srdci rezonovat ještě několik týdnů.

Určitě bych také rád poděkoval celému realizačnímu týmu a všem přátelům z ASICS FrontRunner týmu z celého světa.

DÍKY!!!

@Running_honza

autor
portrait

Jan Adámek

Obchodní zástupce z Valasske Mezirici

Věková skupina: M40

Mé disciplíny
10 KM Půlmaraton Terénní běh horské běhání

Další blogy